plinúti, -nu, -ne pf., ojed. pľnúti (sub 2); sr. pľvati, stsl. plinǫti
1. (kam) plivnout, vyvrhnout slinu z úst: plynu na zemi i učini blatce EvRajhr 112b (J 9,6: vplinul ~Ol) exspuit; plynuw, dotekl sě jazyku jeho EvOl 290a (Mc 7,33: v. napľunúti); plinuw v jeho oko BiblDrážď Mc 8,23; pakli naň [oheň] plyneſs, uhašije BiblOl Sir 28,14 (plvati budeš VýklKruml); nesmie sliniti, ani na zemi plinuti JakKal 85b; když ten hnuoj neb tu slinu na živý uhel plineſs LékFrantA 57b; jestli že by…nečistý plinul na čistého BiblPraž Lv 15,8 (slinu takovú vrže ~Ol) salivam…iecerit
2. kam [do tváře komu, na co ap.] plivnutím projevit pohrdání (vůči komu/čemu): čite hubenec listy…a plinuw na ně OtcB 207b exspuens; přěkusiv sobě jazyk [sv. Cyprián], i plnu té žénce mezi oči OtcA 403a (plinv ~B); by otec její [Marie] plynul v tvář její, měla by najméň sedm dní stud trpěti BiblOl Nu 12,14 spuisset, pod. GuallCtnostM 38a; plynu proti Alexandrovi a řka AlexPovB 238a ║ když pohoršíce se naposledy, plinu na to náboženstvie, řkúce: Praví sú zlosynové pokrytí ChelčPost 92a vykašlou se
V celé čeledi zde dolož. napořád -pli- (jako v stsl.!)