pošepmo adv.; k šept, šeptmo
šeptem, pošeptmu; [zpívat, volat] potichu, tlumeným hlasem: jakožto apoštolé položili, a jakožto i dnes kostel poſſepmo pěje ŠtítMuz 89a; vzvolá [choť] na ni hlasem tichým jako poſſepmo ŠtítSvátA 52b (sr. Ct 2,10); kaks jako poſſepmo v srdce šepce [Bůh] t. 177a (pleon.); úmysl mysli své jí poſſepmo oznámi TrojK 101a submissa voce; bluduov v ně [zpovídající se] poſſepmo nakydají [kněží] ChelčKap 248b tj. při ušní zpovědi; slyší [Bůh], kto poſſepmo utrhá jemu ChelčPař 90a; poſſepmo Štípovi řekl jest HynRozpr 149a
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
pošepmo adv. pošeptmo, šeptem, tiše, potichu
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.