podařiti, -řu, -ří pf. (ipf. ojed. podářěti, -ěju, -ie sub 1, sr. též dařiti); k dar
1. koho (čím) obdarovat, podařit (zast.), „obdařiti“ (1): od toho času, jakž jsi mě podarzyl PasMuzA 165 mihi dedisti; pro množstvie prositelóv tvých ščedře nás podarz t. 632; když koho bóh čím podarzij KristA 71b; ty s ta zářě, jenž podarzye slunečnú nadějí Pís Krakov, Jagell. knihovna 2415, zadní přídeští; toho chudého ščedře podarzyl ModlLeg 78b; chudý poprosil, aby jej podarzyl [Alexander] něčím ŠtítSvátA 17b; když jest s sebú dary božie přinesla a jimi jiné podarzila PříbrZamP 299a (v obr.) ║ panoše…dosti bohatý byl a mezi svými měščany mocí podarzen SilvKron 56a (fig.) praeditus obdařen
2. koho (čím) odměnit koho, obdarovat za zásluhy: Jezus tohoto [lotra] rájem podarzy a onoho peklem obdaři AnsVít 54b; Kristus na posledniem súdu…podlé vahy zisku každého podarzy ZrcSpasK 91
Sr. obdařiti. – Sr. jm. míst. Podařov, pozd. Padařov, Padeřov (de Podarzow Confirm 2,11, 1369; Paderzow Profous 3,316, 1421; z Padařova ArchČ 3,252, 1425) a jm. osob. Padeřovský (ArchČ 3,416, 1433)