1. [o vrchnosti] (čeho [kostela, kláštera]) mající patronátní právo (nad čím); „p. pán“ patronátní pán („podací“ m.): ač sú kteří nedali peněz papeži a patronóm, t. podaczim pánóm HusSvatokup 161b; patronus…pán podaczie SlovOstřS 100; kostelové…od křižovníkuov poddacích i jiných kteřížkoli ovšem aby svobodni byli věčně CJM 1,218 (1435); byl jest toho kláštera pán podaczi a dědic ArchLoun (opis 15. stol.); aby on [Vilém z Pernštejna] jakožto pán podací mohl podávati a dávati faráře k témuž kostelu ArchČ 16,281 (1485); k kterýmž [koním] my [abatyše a konvent] jako podací paní kostela toho v Budči lepší právo máme Půh 7,71 (1493) ♦ p-ie podacie právo jur. (čeho) patronátní právo (nad čím; sr. „podacie“ 1): k jeho Velebnosti právo podaczie přislušie MajCarA 24; ius patronatus poddacz<ie> právo SlovMuz 293a; právo podacie jich [duchovních úřadů] na krále…bude příslušeti ArchČ 3,428 (1435) ius collationis; král Václav…právo podací témuž Albrechtovi a dědicuom jeho přivinuje t. 2,196 (1454); aby VMt těmi zmatky mnichovskými o své právo poddacie nepřišel t. 8,70 (1472)

2. [o knězi, kostelu] podléhající patronátnímu právu: farář podací náš v Olšanech umřel Půh 3,546 (1446), pod. t. 7,178 (1499); na to, což v Šunvaldě má [Lidmila z Miličína]…na kaplu podací Matky boží pod Brníčkem DeskyMorOl 65 (1492); podací oltář svaté Maří Magdaleny t. 72 (1492) ║ že mi drží lidi mé podací, čtyři lány v Boškuovkách Půh 6,322 (1493) příslušející ke kostelu pod mým patronátním právem (sr. poddací adj. 1)

jur. (čeho/koho) patronátní pán (mající právo prezentace, tj. udělovat daný církevní úřad někomu; sr. „podati“ 6B a 7): s povolením urozeného pana Jindřicha z Šprimberga…, kostela v Bielenci podacieho ArchČ 37,573 (1407); za spravedlnost, točíž za úřad bohu, penieze dávaji, a dadúce penieze poddacym těm, jenž poddávají, kupují sobě hřiechy HusBludK 197 patronis; většie právo má stvrditel v stvrzování než podaczy k podání HilRožmb 12a; biskupové…aby v svých potřebách k králi českému hleděli k opravě jako k svému poddacziemu ŽídSpráv 360; toho druhého kaplana pan purkmistr a rada mají býti podací ListářPlz 2,255 (1487); mocní podací téhož oltáře PrávOpav 2,135 (1496); v. též obráncě 7 ║ mohl by každý lénšaftník neb lénhavéř…svého podacieho a propójčitele jeho dieluov zbaviti lstivě PrávHorM 31a concessorem pronajímatele; že se matky bojí aneb někoho poddacieho, jako mistra žák RokLukA 141a nadřízeného. – Sr. podací adj. 1, podáncě

1. [člověk] (čí) podřízený (komu): (A) [vrchnosti] poddaný; (B) [knězi ap.] svěřený: — A: některým poddacym lidem neb poddaným rodiči jich…nebývají dopuštěni k dědictví HusKorCh 103b; při lidech poddacích a úročních jeho má spravedlnost učiniti [farář jako vrchnost] CJM 2,973 (1402) ║ kteřížto [měšťané] poplatky a úroky i jiná obtieženie podacích věcí…trpie CJM 4/2,330 (1494) poddanských (též po r. 1500) — B: jim to dává [bůh kněžím duchovní dary] i pro ně, i pro lid poddaczy, aby je uměli vésti RokLukA 60a; pilnost…o spasenie poddaczych oveček Kristových maje PasKal E11a

2. jur. [o právu ap.] purkrechtní, zákupní (emfyteutický): villam…exposuimus…iure emphiteotico sive civili, quod vulgariter poddaczie, alias kauffrecht nominatur UrbEml 241 (1410); forma emphio<te>tica purkrechtský list neb poddaczy Slov KapPraž M 136,107a zajišťující zákupní právo, pod. Slov KapPraž O 56,53b; to [dvůr] jsem prodal v purkrechtnie právo podacie, jenž slove zákup, těm lidem ListářPlz 2,190 (1476). – Sr. podacie 3

(čí, komu) člověk podřízený (komu): (A) [vrchnosti] poddaný („poddaný“ m. 1); (B) [nadřízeného] podléhající (komu); (C) [kněze] svěřenec: — A: kterak budú se mne báti moji poddaczij vládařstvie mého GuallCtnostK 160; když poddaci umře bez poručenstvie HusKorCh 102b; tepa [pán] chudého poddaczieho RokLukA 89b; rytieři a ktož podacie mají RokPostA 133b (poddaczy ~K); vaši věrní poddací Vaší Milosti LetVrat 126 — B: když našě těla v dosti učinění jako poddacie treskcem ZrcSpasK 35; hajtmané i jich poddací HájZříz 36; slibujeme [hejtman]…sami za sě, za své všechny služebníky a nám poddací i za všechny posádky ArchČ 10,262 (1441); poddaci jich [hospodářů] a služebníci RokJanK 162b — C: napomínaje jej [Timotea] o posílení sebe i svých poddaczich BiblLitTřebT 239a (Prol. k 2 T); najvyšší úřad [pastýře] uzdravovati své poddacie a jim pomáhati HusPostH 78b; k pohanským obyčejóm jal se [kněz] své poddacie vésti BiblPraž 2 Mach 4,10 (svého pokolenie lid ~Ol) contribules. – Sr. poddaný m.