podobati sě, -aju, -á ipf.; k podoba
1. (k) čemu hodit se, být přiměřený k čemu: poslal sem tobě [tj. mladému Alexandrovi]…mieč okrúhlý…, ten sě tvým letóm podoba AlxV 983 congrua; a<n>jeli…sě <k ne>b̕u podoba<giu>, <neb> to <dós>tojenstvo <jmajú> LegNaneb 1b 33 ║ postaviti…člověka, kterýž by se jinšiem rukojmiem zdál a podobal Žilin 84a (1469) vyhovoval
2. komu podobat se, být podoben: aby se v nich [skutcích] podobali Kristu ChelčPost 135a
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
podobati sě, -aju, -áš sě ned. (čemu) hodit se, slušet
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
podobati sě nedok. = slušeti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.