podunúti, -nu, -ne pf.; k dunúti
1. [o větru ap.] zadout, zavanout, zafoukat: podune duch jeho [Hospodinův] a potekú vody ŽaltKap 147,18 (podme ~Wittb, dune ~Klem, pověje BiblPraž) flabit, pod. BiblOl Ex 15,10 a BiblLit Is 40,7 sufflavit ○ p-nutie podunutie n.: žádá chvály marné od lidí za nic jako podunutie větru v uši ŠtítPař 83a
2. na koho/co dýchnout, dechnout: když je Jesus na ně podunul a řěkl jim: Vezměte ducha svatého ComestC 349b (sr. J 20,22: povdu EvSeit, vdechl ~Ol, vzdechl jest ~Kap, dechnuv ~Zimn, dunu BiblOl) insufflavit; Podunul jest bóh na Abele a na obět jeho Hugo 396. – Sr. podúti 2