podymovati, -uju, -uje ipf.; k dýmati
1. [o větru ap.] povívat, chvílemi foukat: spiritus, id est ventus spirat podymuge VýklKruml 172b (Bar 6,60: dýchá BiblDrážď, věje ~Praž) ○ p-ujúcí podymujúcí adj.: flantem podimugici [vítr] VýklKruml 187b (Dn 3,50: vietr chladný, jenžto povievá Pror, povievající BiblPad, převievá ~Mosk, jako by vál ~Praž)
2. (na co čím) dmýchat, nahánět vzduch; fig. na co rozdmychávat, rozněcovat co: oni [dárcové almužen] přikládajíce a diábel jako kovář měchy svými podymuge HusSvatokup 197a — fig.: diábel řemeslník…nezmešká podymowati na jich [milenců] srdce ChelčBoj 372b; podymugicze na hněv, až…zapálé veliký svár ChelčPost 194b