1. koho/co (čím) (za)hubit, (z)ničit, uvést do zkázy; [živého] zabít („pobiti“ 3), [hromadně] pohubit, [všechny] vyhladit; relig. zbavit věčného života: pohubeny budú všickni Filistinščí a pohubeno bude Tyrus BiblDrážď Jr 47,4; Pohubi tě tvá pýcha BawEzop 1548; jenžto je pohuboval královstva Pror Is 14,16 (ztlúkl BiblPad) concussit; zahubením pohubeni sme BiblLit Mi 2,4 (zahubeni ~Ol) vastati sumus; studenost pohubuge květ na dřevě ŠtítOpat 41a; svým kopím mnoho jich [Trójanů Ulixes] pohubuge TrojK 118a interficit; pustinú pohubeni budú [pohané] BiblPad Is 60,12 (zpuščějí ~Drážď, ztrýznie MamBřevn); stádo…vražedlný hluk jakožto vlk hltavý…pohubil i zdávil Budyš 14b trucidavit; aby…nepohubil matky s syny BiblPraž Gn 32,11 (nezbil ~Ol) ne…percutiat ║ [při pokání ap.] bezpřiemně těla nepohybuy (m. -hu-) ŠtítBes 187 nepoškozuj — relig.: chtěl s mú duši pohubyty ŠtítBarlB 202 deiicere; črt pohubyl jest ijednoho HymnUKA 74b

2. co [sídlo ap.], koho [obyvatele] (po)plenit, hubením a drancováním zničit; co zpustošit: město, ješto pohubeno jest BiblDrážď Is 1,8 (zpuštěno VýklKruml); stánek mój pohuben jest BiblLit Jr 10,20 (zahuben ~Drážď, zahanben ~Ol); abych ji [zemi] pohubil t. Ez 14,15 (pustu učinili ~Ol); lúpež mé chudiny jest v domiech vašich, proč mój lid pohubugete ŠtítSvátA 36a (Is 3,15 atteritis: hubíte BiblDrážď, potieráte ~Pad); vastat [zhoubce] pohubuge MamKapR 62b (Is 21,2: hubí BiblPad, popleňuje ~Praž); Mezek…české rolé pohubil SilvKron 22b populatus; rakúský vévoda moravskú zemi víc lotrovstvem než spravedlivým bojem pohubowaſſe t. 27b. – Sr. popleniti, zpleniti

3. co [abstraktního] potlačit, znemožnit: pohubie pýchu ejiptskú BiblDrážď Ez 32,12 vastabunt; tiem [sebetrýzněním] sobě náboženstvie pohubugy, rozum tratie ŠtítBes 195; hněv všecky ctnosti v člověku pohuby JakBetl 132b; jehožto [práva přísahy] požívanie mnohých sváróv pohubuge otázky PrávHorT 153a (zabíjie ~S) perimit ruší, odstraňuje. – Sr. strápiti