poklam, -a/-u m.; k poklamati
slovní hříčka, žertovná narážka (? – sr. SSL 1,135): neb v přěkládaní tomto jednom z těch poklamow jakžkolivěk sě čte ComestC 235a ex…allusionibus
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
poklam m., poklamánie, -ie n. záměna slov, slovní hříčka (?)
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.