(na čem, na co, čím [o kolenou] přěd kým kde [na zemi]) (po)kleknout, zvl. na znamení úcty, pokory ap.; [na kolena] padnout: poklekna sluha, prosi jeho EvVíd 35b (Mt 18,26: klekna ~Seit, pad ~Ol) procidens; na ryby hledieše, Poklek hlavú dolóv ničieše DalV 21,22 dy chnie gebraucht; poklecze před ním [Ježíšem] i vece EvPraž 19a (Mt 9,18: pokloni sě BiblDrážď, klanělo se ~Praž, modlil sě EvOl, prosieše ~Klem) adorabat; pokorně na zemi poklekſſe, nábožně sě poklonivše, jemu sě modlili PasMuzA 85; nábožně a pokorně pokleknúc na svú kolenú LyrDuch 65; přěd ním všeliké koleno poklekne ŠtítBarlB 157 (Ph 2,10: v. pekelný 5) flectetur; jenž [ďábel] slyše jméno božie, poklekne, totiž moci své poníží HusVýklB 46b (polekne se ~M); kolenoma poklek před ním BiblPad Mt 17,14 (klečě ~Drážď, na kolena pad EvOl) genibus provolutus; genu flexo na kolenú poklekugicz VýklKruml 237a (Mt 27,29: na koleno klekajíce přěd ním EvOl); non curvaverunt genua…nepoklekowali sú kolenoma svýma t. 278b (R 11,4); žádnéť poctivosti neučinie, aniť pokleknu RokPostK 287a (v. nepočstivost 2); na kolena před ním [králem poslové]…poklekše, jeho…pozdravili sou BřezKron 353 ○ p-čenie poklečenie n.: s počestným pokleczenym sě pokloniv ModlLeg 21a ○ p-kovánie poklekovánie n.: slušie na královskú čest, aby s poklekowanim byl ctěn, a Kristus byl s poklekowanim posmieván ZrcSpasK 48