1. (koho i gen., co) zjednávat pokoj (komu/čemu); koho/co ap. upokojovat, uklidňovat, uvádět do pokojného stavu: cělý den smiluje sě [spravedlivý] a pokogi ŽaltKlem 36,26; vám lépe jest zemi samým pokogiti, než vaši nepřietelé budú vás súditi DalV 106,17 friden machen; musí [pán] lidi mieti, ješto by trh zpravovali a pokogili ŠtítMuz 42b; blaženi, jenž pokogie t. 138b (Mt 5,9 pacifici: pokojní EvVíd, pokorní BiblDrážď, pokoje hledají ŠtítBarlB 58); ten den [posledního soudu] večer učiní a skonánie dní a pokogy všěch hřiešných ŠtítSvátA 123a; aby…zemi Českú a Moravskú v poklid, v svornost…uvodil a pokojil [zemský správce] ArchČ 3,413 (1433); jakž by pří žalobných nepokogil [pán] ChelčSíť 95a; pokogij jich svědomí t. 167b; tak obec…pán Ježíš Kristus jako milostivá matka pokogii BechNeub 36b; submittigare pokogiti aut pokrotiti SlovKlem 23b ○ p-enie pokojenie n.: kteréžto [království] v nynějšiem počátku pokojenie svého dobře by potřebovalo dobrého zprávce ArchČ 6,445 (1437); radějše viděti pokojenie [ve vzájemných vztazích] ListářRožmb 3,98 (1446). – Sr. nepokojiti

2. koho (s kým) usmiřovat: ktožť pokogi sě s bohem…, aneb bližnie své s bohem…, aneb když i bližnie své pokogi, aby v pokoji byli mezi sebú ŠtítMuz 138b