pokusitel, pokušitel, -e m.; k pokusiti
1. kdo někoho zkouší, prověřuje: bývá [„pokušenie“] trojím obyčejem vedlé úmysla…pokuſitele HusVýklB 132b (v. pokúšěč 1)
2. pokušitel, kdo svádí ke zlému (zvl. o ďáblovi): přistúpiv pokuſſitel vecě jemu [Ježíšovi] EvOl 222a (Mt 4,3: diábel ~Seit, přelud ~Zimn, lákač, ludař HusPostH 40b) tentator; diábel, lidský pokuſſitel KristA 33b; toho [mládence]…Jeroným a Crysostom pokuſytelem [býti] hole pravie ComestC 311a; bóhť nenie zlých pokuſſytel…, by komu zlá myšlenie v srdci roznietil ŠtítSvátA 126a (Ja 1,13 intentator: v. nepokušitel); stojí [pokoušený od ďábla] proti pokuẛiteli a nedá sebú hnúti od ctnosti HusVýklB 133a; bezpečné zavření v modlitbě před pokuſſiteli ďábly AktaBratr 2,200a