pomčieti, -mču, -mčí pf.; k mčieti
koho začít vléci, začít násilně přepravovat: ten [otrokář] nás pomczie velmi vysoko na velblúdiech…a my viece visímy než sedímy OtcB 143b
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
pomčieti (sě), pomčieti, pomčieti sě, -ěju, -ieš (sě) dok. zatáhnout; dát se do pohybu, vytáhnout
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
pomčieti dok. = zatáhnouti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.