pomezie, -ie n., též pomezě, -ě f.; k mezě
1. (čeho [vlastní země]) pomezí, území podél hranice; [státu] pohraničí: město, ješto jest bylo na pomezi judské BiblDrážď 1 Mach 14,33 in finibus; města i hrady na pomezij královstvie Českého MajCarA 16 in metis; pře o mezech neb končinách a pomezich PrávHorM 13b de…confiniis; každá strana aby ku polovici…přiekopa právo měla s své strany a z pomezí přiečnú proti vrbě DluhRožmb 231 (1459); v některých vsech na pomezí ArchČ 8,24 (1471) ║ o rozličné vieře křesťanské, jenž jsú na pomezi a nemají plné viery našie CestMandA 157b tj. na přechodu
2. (čeho [země, zvl. cizí]) pomezí, hranice: jenž [hora] jest na pomezzi edomské země BřezSvět 28a; an [Jiřík] již k míšenskému pomezí táhne ArchČ 4,397 (1450); proti nepřáteluom v zemi nebo na pomezí země České CJM 4/1,127 (1479) ║ když chtějí kněží býti, řkúť se do Říma jíti; obejdúce pomezí, hned jsú hotoví kněží Pís VýbAkad 2/2,88 (v obr.) jen se podívají za hranici (pod. HilPřijA 88)