1. co, s větou obsah. (o kom komu ap.) říci, povědět, mluvením sdělit: Pomluwyw [umírající] tak, řěč potrati AlxM 121; pomluwaſſe lid israhelský druh k druhu a řka BiblOl 1 Rg 17,25 (řekl jest ~Pad, pravieše ~Praž) dixit; aby obědvali, po obědě lecos užitečného pomluwyly ŠtítKlem 125b; co jest kdy, kde a komu pomluwiti chtěla TkadlB 6b (přimluviti ~A); o nás někteří pomlúvají…, že… ArchČ 5,267 (1445). – Sr. pověděti, praviti, řéci

2. (co, o kom/čem ap. s kým, mezi kým) promluvit (o kom/čem); ipf. rozmlouvat; [s někým] pohovořit; pf. co, o čem ap. prohovořit, prodiskutovat co; [o dalším postupu ap.] domluvit se: již nemnoho pomluwy s vámi EvSeit 144b (J 14,30: mluvi ~Víd) loquar; lehše zástupy, pomluuali řěč rozpačnú AlxBM 181; otáza jich: Co na cěstě pomluwaſte? BiblDrážď Mc 9,32 (jste…rozmlúvali EvOl, rozjímášte BiblLit, ste…přemietali ~Pad) tractabatis; kleče přěd ní, nic dřieve nepomluwiw s ňú HradRad 63a; chudí na slunci sediec…, pomluwagycz o těch, kteří almužnu rádi…dávají PasMuzA 120; světí otci o to poml̇vwachu mezi sebú, který by řád…posledkóm ostavili OtcB 113b consulentes; často pomluwugy [čerti] s mnichy OtcC 176a colloquuntur; s nimi o svatém Písmě pomluwage KristA 30b; pomluwich s nimi slovo božie to ComestK 262b contuli; já abych o sobě mezi tiem pomluwil ProlBiblK 2b (HierPaul 5); kakú by jemu čest učinili, mezi sebú pomluwachu ZrcSpasK 25; mladec nejmě, s kým by pomluwyl ŠtítBarlB 191; tu pomluwiwſſie, všickni se rozjidechu TrojA 200b colloquio dissoluto; tať [žena zlá] z diábly pomluvi HusVýklB 83a je schopna se domluvit; kdež bych sě s tebú…shledati a o věci pomluviti mohli [my] potřebné ListářRožmb 4,154 (1450); pomluwiw na poselství TovHád 57b; sem do Třeboně přijeti, a že bychme o ty věci spuolu pomluvila ArchČ 5,322 (1471) ty věci projednali, pod. ipf. KázLeg 5b ║ pakli by nám…polehčenie učiněno bylo, toho vděčni býti mámy, jiných o to nepomlúvajíc ArchČ 15,205 (1448) s jinými o tom nejednajíce (?). – Sr. promluviti, rozmlúvati

3. pf. o čem/co pojednat o čem, vyložit co, zvl. stručně, zmínit se: miením tuto najprvé o světu něco pomluwyty, potom ež… ŠtítSvátA 42a; o té vyšší cěstě pomluwyty t. 61a; pro ukrácenie chci jedno o této čtvrté veliké zvěři pomluwiti Štít UK XVII C 16,187a dicam, pod. ŠtítBes 60; když sem v tvých písmiech jinak nalezl…, toť mi se jest zdálo pomluwiti o to prostě [podle Písma] ChelčBisk 2b. – Sr. vypsati

4. ipf. na koho, (proti) komu (z čeho) stěžovat si, naříkat na koho (kvůli čemu): jimžto koní snide mnoho, zle pomluwaiucz naň [Alexandra] z toho, řkúce AlxH 372; jeli sě proti němu před králem pomluwati BiblOl 1 Mach 11,25 (v. orudovati 3) žalovat naň; mluviti chcem s tebú, když ty…nám Pomluwati smieš TkadlB 3b (přimlúvati ~A); že by proto JCMti znamenitě pomlúváno bylo, také zemiem…z toho něco horšieho by přišlo ArchČ 4,427 (1456) ║ jestli člověk vedlé boje raněn bude a bude na toho pomluwat Žilin 148a (jur.) wirt angesprochen jej žalovat

5. koho, o kom, proti komu (čeho, z čeho, o co, v čem [nenáležitém] ap.) osočit, zvl. pomluvit, neprávem obvinit koho (z čeho), pošpinit koho (za co), většinou ipf. („nařiekati“ 3): což pomluwagy [lidé] o vás, jakžto o zločiniteléch EvOl 141a (1 P 2,12: vám utrhají BiblPraž) detrectant; počěchu sě s ním z Písma hádati a někteří proti němu pomluwowati a řkúc PasMuzA 546; najviec [hněvá se], když zvie, že lidé jeho pomluwagy ŠtítBes 214; těchto pánuov českých…těžce pomluwagij v tom, že…pana krále…listy glejtovními napomenúti netbají AktaKost 18a infamarentur; z toho jest byl [Jeroným] u dobrých…lidí těžce pomluwan t. 61b diffamatus; ještoť by mne bez viny nepomluvil a na mé cti neutrhal ListářRožmb 3,280 (1447); p. Jiříka pomlúvají, že by on chtěl do Prahy vpadnúti ArchČ 3,48 (1448); jestliže by ten Tovačovský o nás před vámi o to cso pomlúval a nás hanil ListářRožmb 4,132 (1449); srdcem nenávidě, usty pomluwage RokLukA 124a; jestliže s koho pomluwal, utrhaje na cti RokPostB 207; jedni druhých pomlauwagjce slepými nazývají AktaBratr 1,230b zlehčujíce; aby…králová na své cti pomluwana nebyla HynRozpr 143a

6. jur. (na) koho co, s větou obsah. nařknout, křivě obvinit před úřadem koho z čeho, že…: pomluwi li naň zlodějství anebo lúpežství, on se má vysvoboditi s právem Žilin 130b zeycht; že by jich [svědků] utrhali, pomlúvajíce jich, jako by něco učinili ArchČ 9,506 (1489)