1. co, čeho snížit, učínit nižším, menším co: ponyzziti všelikú horu vysokú BiblOl Bar 5,7 humiliare; ponyzil sem dřěva vysokého t. Ez 17,24; váha bude povýšena i ponyzena, jestli že to obilé platí méně aneb viece PrávSasE 152a neddert; podtud [tj. na uloženou výšku] toho jezu má ponížiti ArchČ 28,113 (1465) ║ odpovědie [svědci], že je méně let jměl, než póvod pověděl…Póvod…, že ponyzyl let RožmbA 55 udal nižší počet let; jejich stolové tak jsú ponyzeni od královského stola, že jejich hlavy ledva krále…nóh dosáhati mohú CestMil 59b sunt inferius positae nízko umístěny; to [pokuty]…ponižujem List VýbAkad 2/2,414 (1464; v. oblehčovati 2) zmírňujeme; mince…nepolehčovati ani ponižovati ArchČ 4,454 (1471; v. polehčiti 1) mincím neubírat na váze (pod. pf. PrávŠvábA 142b)
2. (co, čeho [části těla]) sklonit, sklopit: oči pyšných ponyziſſ ŽaltPod 17,28 (snížíš BiblPraž, pokoříš ŽaltWittb) humiliabis; ponyzyw [Kristus na kříži] hlavu dolóv, umřěl AlbRájA 5b (ponyzyw hlavy ~B) reclinaret; ktož mluví, oči semhúře a tváři dolóv poniżye, pyšný…jest Hvězd 66b ║ provoluti (nakloněni alias ponizugiczj gl.) ProkPraxD 167b (v. nakloňený 1) klanějící se. – Sr. skloniti
3. co, čeho [moci ap.] zmenšit, omezit co, zvl. se snížením důstojnosti: náš tvořec milý, ponyzyw své svaté síly, ráčil za ny smrt podjéti AlxV 664; tak mnoho má moc jest ponizena a má koruna neuctěna BawArn 1493; by zlé příhody případ tvé slávy…neponizil TrojK 96b ne…vacillet; poklekne [ďábel], totiž moci své poniżi HusVýklB 46b; král…tak svého duostojenstvie ponížiti ráčil, že se chce s Pražany v súd dáti ArchČ 4,506 (1484) ║ s. Pavel poniżuge svého skutku…proti božiemu skutku HusPostH 107b snižuje význam
4. koho v čem, do čeho [prachu ap.] srazit, uvrhnout do čeho; dolož. jen v obr.: ponyzena jest u prachu dušě našě ŽaltWittb 43,25 (snížena BiblPraž) humiliata est; ponyzyge [Bůh] hřiešné až do země t. 146,6 (snižuje BiblPraž)
5. koho/čeho, koho/co (v čem [potupném], přěd kým ap.) ponížit koho/co, uvést do podřízeného n. nedůstojného postavení, zvl. pokořit; [ctihodného ap.] potupit, zhanobit: nenie dóstojno christiano na tomto světě vznesenu býti, ale poniſenu Túl 12b deprimi; v osidle svém ponyzy jeho [pokořeného svévolník] ŽaltWittb 10/1, 10 humiliabit; Ponyzili sú v okoviech nohy jeho ŽaltKlem 104,18 (položili v okovách ~Wittb, pokořili ~Pod, snížili sú BiblPraž); kto se povýší, bude ponyzen EvVíd 6b (Mt 23,12); Ponyz své srdce a trp BiblDrážď Sir 2,2 (schyl ~Pad); zproščeni jsme my a ponyzeny jsú nepřieteli naši t. 1 Mach 12,15; ten [Nero] svými šeradnými obyčeji ohyzdil ciesařstvie a ponizyl BřezSvět 73a; sebe sama proti své cti…ponizi [žena] TkadlA 19a; pakli kto přijme [ve snu] nápoj smrtedlný, bude ponizen pod své nepřátely BřezSnářS 138; žen v Sionu poniżowali sú BiblPad Lam 5,11 (v. násilé 1); ponizil si před nimi [dobyvateli] přebyvatelóv země t. Neh 9,24; husovská bláznivost české jméno ponizila SilvKron 2b labefactavit ○ ponižujúcí adj.: modlitba ponyzzygyczyeho sebe oblaky proniká LyraMat 168a (Sir 35,21: pokorného BiblOl, toho, jenž sě pokořuje ~Pad; zpodst.) ║ ot niež [„výsosti“] jsi jeho [Boha] spravedlivú pomstú poṅíżen Budyš 17a deiectus jíž jsi zbaven; slibujíce [mnozí] zaplatiti, ponižugi hlasu svého BiblPraž Sir 29,5 (pokorně…mluvie ~Drážď) dodávají hlasu pokorný tón ♦ ponížiti sebe relig. [o Kristu] ponížit se („pokořiti sě“ 2): syn boží, jsa roven otci bohu, ponyzyl sebe, člověčstvie přijem ŠtítBojVyš 2b humiliavit; s nebes sstúpenie jest jeho [Krista] poníženie, tak že poniżil sebe, vzem na sě zpósob sluhy HusVýklB 27a, pod. HusPostH 104a; sám sebe ponižil [Kristus], zpuosob služebníka přijav AktaBratr 1,6b