1. (koho/čeho) popel, pozůstatek po shoření: budem jako bychom nikdy nebývali…, nebo uhašený popel bude tělo naše BiblDrážď Sap 2,3 cinis; jmúce jeho, užžěte a popel po moři rospěte PasMuzA 374 pulverem; jako shořěný popel Pror Is 33,12; plnie rucě z komína popela BiblOl Ex 9,8; v ohni sem spálil [„telce“], až sě v popel obrátil t. Dt 9,21 (až na prach ~Praž); Deson…popeloue, točížto pýří spálenin VýklHebrL 195b; bude li na rúchu taká poškvrna, ež sama voda jie nemóž snieti, popela přičinie [pradleny] neb mýdla ŠtítSvátA 67a; obrať [Bůh] tě u prach a v popel pekelného ohně TkadlA 6a; sklo bývá z popela JakZjev 70a; upeciž to v popele horkém LékFrantA 82a; vař je [přadeno] s popelem, jako by se práti mělo LékFrantC 173b; na počátku postu popel aby byl svěcen a lidem na hlavy kladen ArchČ 3,454 (1437); popely spálených…do jezera jsú vmetány SilvKron 44a; vítr a voheň…distilují se skrze popel AlchLull 38; vezmi popelu…i nadělajž z něho louhu LékChir 273b — v přísloví o náležitém postupu: komu třeba uhlé, hledaj u popele PříslFlaš 42b — v rčení o opatrném a chytrém: toť by ta nezapomenula hrušky v popele TovHád 38a, pod. t. 74a — relig. obrazně o pokání, smutku ap.: popel jako chléb jědiech a pitie mé s pláčem miesiech ŽaltWittb 101,10; seděl [kajícník] v popele EvOl 127a (Jon 3,6), pod. PasMuzA 469; popel béřem [v postě] na své hlavy ŠtítSvátA 205a; rozedřevše rúcha, sypali sú popel na hlavu svú BiblPad Job 2,12 (prsti ~Ol, prach ~Praž) pulverem; krev býková…a popel jalovice shlazoval hříchy RokPostB 532 (sr. Hb 9,13) ♦ popelem n. u popel položiti, postaviti ap. co [zemi, slávu ap.] zpustošit, úplně zničit, zvl. ohněm: slávu mú u popel uveď ŽaltWittb 7,6 (u prach ~Klem) in pulverem; všu zeḿu popelem postavi DalC 43,7 czu aschin; pýchu…u popel položiti AlexPovA 45a; incinerare popelem položiti SlovOstřS 137 ║ snáze by dopustili na se a na svá panství na popel zkažení ArchČ 20,551 (1467) úplnou zkázu ♦ u popel obrátiti v. obrátiti II/4; p-lem popelem lehnúti, ležěti v. léci (lahu), ležěti

2. (koho [mrtvého] ap.) prach, drobné částečky hmoty podobné popelu, zvl. obrazně o nicotnosti a pomíjivosti člověka: zemdlejú [tvorové] a u popel svój sě vrátie ŽaltWittb 103,29 (v prach ~Klem) in pulverem; budú [„nepraví“] popel pod patú nóh vašich BiblDrážď Mal 4,3; jehožto jest srdce popel t. Sap 15,10 cinis tj. vyprahlé, mrtvé; tělo jeho [zemřelého] zpopelelo jest a ještě popel jeho u vás jest ComestC 350b; popel si a v popel sě navrátíš na pamět… smrtedlnosti t. 11a (Gn 3,19: prach…u prach BiblOl); ač sem prst a popel BiblOl Gn 18,27 (prach a popel ~Pad); co pýcháš, země i popele t. Sir 10,9; což pýcháš,…popele, co pýcháš, črve ChelčPař 85b (sr. Sir 10,9); svátost…popolu těl svatých velikých Kozmy a Damiána ŽídSpráv 40 — v přísloví o domýšlivém: nejednomu mysl na koně, a paty u popele PříslFlaš 43b ║ pro Pravdu…z řádu svého nevystúpíme, snáze s popelem smíšeni budem TovHád 127a zemřeme (?) — spec.: polož popel skleničný mezi dřevo a kóru…Skrze popel stklenný pamět smrti GestaB 116b glaz aschen; cinis plumbi Bley Asche olověný popel SlovSyn 6 struska (?)

3. bot. lýkovec, keř s bělavým lýkem užívaný k zapálení ohně (Daphne L.): laureolum popel SlovOstřS 89 (asch DiefGlos 321)