posytiti, -cu, -tí pf. (ipf. sr. sytiti); k sytý
„p. sebe“ čím nasytit se, zasytit se: <čím>ž by sebe byl poſſytyl [lid] LegSilv 98; poſitywſſe sebe pokrmem BiblLitTřeb L2, A 27,38 (v. posilniti sě 1) satiati
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
posytiti, -cu, -tíš dok. nasytit; — posytiti sebe nasytit se, najíst se
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.