potržka, potrčka, -y f.; k potrhnúti sě
1. srážka, potyčka, bitka: bojiece sě potrzky, řítichu sě na ně [zajaté Židy] ComestC 221b rebellionem; pugillum sedánie, conflictus dicito potrzka KlarBohE 916 (De militibus; potrczka ~O), pod. SlovOstřS 71; stala se mezi Arabskými potrzka BřezSnářM 102a bellica tumultuatio. – Sr. boj, trčka
2. roztržka, různice: když Pytagoras umřě v Římě, tehdy lid učini potrczku i odstúpi od otcóv ComestC 245a (potrzku ~K) seditione; po mnohých potrzkach odstúpili [čeští páni] od onoho [Václava] PulkB 145 post…tergiversationes; sváry, žalosti a potrzky bude mieti [snící] BřezSnářM 128b rixas et tribulationes; k všelikému země České upokojení i ukrocení všech potržek a nesvorností ArchČ 3,228 (1421) ║ ona [manželka] zase s potrzkau vřésklavou se vokřikne BechNeub 83a (v. okřiknúti sě 2) se spíláním. – Sr. róznicě, sváda, svár