potvorník, -a m.; k potvorný
1. expr. potvora, odporný chlap (zjevem i povahou): co mníš, ty potwornicże, že já alejsem tak urozená a tak pěkná…, mizerný a šeredný osle HynRozpr 184b; o její kratochvíli…s tím jejím potvorným mužem, k ničemémuž nehodným…, když měla najveselejší býti, a tu chvíli ten potwornik mluviti s ní nechtěl t. 214a. – Sr. ohavník
2. bibl. rouhač (sr. „potvořovati“ 3): jenžto jsem byl dřéve potwornyk a násilník hanebný i ohyzdný BiblDrážď 1 T 1,13 (protivník ~Ol, rúhač ~Lit) blasphemus. – Sr. obludník 2, porúhač 2