1. (k) komu jsoucí po vůli komu; „býti povolen“ (v čem, k čemu ap.) být ochoten vyhovět (v čem): k tomu pak, jenž jmu volen, chce býti ve všem powolen LegJidM 86; buď powolen svému protivníku BiblDrážď Mt 5,25 consentiens; ta [manželka] jemu bieše i ve všiej cnosti i ve všiej dobrotě powolna PasMuzA 329; pakli mi kde powolno bylo, že chutno jiesti, píti, často sem sě lakotě poddal ModlMil 42b; táž duše s týmž tělem a již s powolnym sobě…budeta spolu ŠtítVyš 82a; tak jest byl své ženě powolen k dobrému ŠtítAlžb 474b; v hodování…s přátely…, kteříž jsú jim [mnichům] powolni HusSvatokup 155a; že mu [markrabímu] toho…chtí [páni] povolni a pomocni býti ListářRožmb 3,204 (1447); rač nám v té prosbě povolen a dobrotiv býti ArchČ 2,421 (1448); skutkové ti, které dělá a uvodí duch pravdy v lidech sobě powolnych CHELČPost 134b; ostřez, pane bože, abychme jim v to [přijímání pod jednou] byli powolni KorMan 61a; mají mně a mým budúcím k tomu povolni býti a ty listy…vydati ArchČ 15,231 (1460); vzdycky se nám povolného a hotového naleznúti dává t. 16,421 (1492) ║ prohereticum sit powolne KlarVokM 99 (De grammatica) vyjadřující vůli, chtění (pod. SlovKlem la); oni někteří…jsú i dnes powolni s námi v pravdě AktaBratr 1,75a shodují se s námi; nenie powolne, by ten…zlomen byl od žádosti AlbnCtnostA 130b (v. oblomiti sě) nehodí se; consonum rovné znitie aut powolne SlovKlem 39a (gram.) souznějící; vidí se užitečné, povolné i potřebné, aby ty věci…upevněny byly CJM 4/2,78 (1463) consonum vhodné

2. (k) čemu [něčí vůli ap.] poddávající se, podřizující se čemu; „býti povolen“ podřizovat se čemu, zvl. řídit se čím: když nejsme Powolny vóli jeho [Boha], máme sě báti ŠtítSváta 46b; mé biedné tělo, jemužto bieše [za živa] všechno powolno AlexPovB 286a; všecky věci byly sú jemu [prvnímu člověku] k jeho vuoli powolny PříbrZamp 187b; subiectibiles, id est qui vellemus subici…powolnij VýklKruml 171a (Bar 1,18: v. podložiti sě 2); moci i vóli naší povolni se vydávají [kněží] KalLuc 14; všeliké libosti vašie skutečně sme powolni ProkPraxD 61b nos…conformantes

3. (k čemu, v čem [ději] ap.) povolný (k čemu), ústupný (v čem), ochotný se podvolit (čemu); „býti povolen“ (k) čemu, s inf. souhlasit, být svolný s čím: aby…hřiešníka…, kterýž bude jemu [Ježíši] k jiezdě povolen, znamenal [evangelista] HusPostH 59b (v obr.); člověk prostý, kde najde sobě powolneho v pokoře, trpělivosti JakZjev 91a; slíbil [poražený], že chce powolen býti všěm věcem BiblPad 2 Mach 11,14 (povoliti ~Ol, svoliti ~Praž) se consensurum; jestli že nechtie jeho [Kristovu] napomínaní a učení powolni býti RokJanB 254b; kterážto města jich [táborů] rouhání…nebyla povolná BřezKron 427 non fuerunt consentanei; žalobník povolen jest jemu to odevzdati NaučBrn 168; čím jest ona [Perchta] povolnější, tím je i on [manžel] i bába horší ArchČ 11,257 (1451); Jandy sme nemohli k smlúvě povolného najíti t. 4,266 (1472); povolnějšie k službě t. 16,213 (1480; v. náchylný 1) ║ neb by to [střevo]…powolnieiſſye bylo přirození LékSalM 538 (v. ohbitý 2) magis oboediens schopnější se přizpůsobit

4. (čemu, v čem [ději]) ochotný (k čemu), vycházející vstříc (čemu): jest [moudrost] stydlivá…, dobrým věcem powolna, plná milosrdenstvie BiblOl Ja 3,17 (povolující EvOl) consentiens; vezmú je [těla] tam [tj. na onom světě] ušlechtilá, powolnaa ve vší útěše, v radosti ŠtítSváta 4b; leč najde [pravda] duši kde powolnú, tuť pójde RokJanB 151 a; prozbám jich powolen býti HerHus A2b nakloněn; aby měl [vyvolený boží] powolne poddánie v poslušenstvie AktaBratr 1,176b; pravíš li co ostrého čili sladkého a powolneho AlbnCnosta 5a milého; ať se mé powolne služby vám dobře líbí HynRozpr 191b; znajíce k nám od nich zvláštní povolnú dóvěrnost ArchČ 18,167 (1499) oddanou; v. též pěstovánie 2 — v úvodní formuli listu: modlitbu svú povolnú…VMti vzkazuji ArchČ 8,6 (1470); službu svú napřed poddanú a povolnú VKMti vzkazuji t. 6,193 (1480), pod. t. 18,406 (1479 ?) ║ na arabském koni pouolnem a mimochodném BřezSnářm 101a mírném, poslušném; powolnym hlasem odvolati pakliť se vidí PasKal B17a (volným ~MuzA) libera klidným; smlúvu powolnu s nimi…učinili jsme ArchKol (1500) vyhovující (?) ♦ p. povolný sobě [o společenství] soudržný, vzájemně si vyhovující; „býti sobě povolen“ v čem [abstr.] vycházet si vstříc: vše v jednu stopu šlapají [rysové], velmi jsú powolni sobě FlašRadaA 1485; ty protivné věci [např. mokrost a suchost] tak sú boží mocí byly v těle člověka sobě povolny HusVýklB 114b (fig.); aby sobě powolní byli [křesťané] v dobrém RokJanB 321a

5. [o větru ap.] příznivý, příhodný: povětřie majíce powolne, a tak trojánské opustichu [Řekové] břehy TrojK 82a ventis…prosperis; velmi jsi žádala powolnych časuov, aby mohla…utéci t. 88a secundorum; vietr powolny lásku, ale protivný zlobu vysvědčuje BřezSnářM 174b, pod. t. 109b; máme za moře tento svět, za lodí církev…a za vítr powolný Ducha svatého JakPost 97b