1. (komu [druhému]) po vůli, způsobem vyhovujícím někomu; [činit] povolně, ochotně: aby nemúdře mysl nezašla v hrdost, kdy by sě vždy powolnye dálo [člověku] ŠtítSvátA 82b; aby skrze to [privilegium] voni pána boha povolněji a nábožněji vždycky za nás prosili CJM 4/1,156 (1389) williclich; aby vuole naše byla poddána bohu a abychom…powolṅe Pánu živi byli JakZjev 351a; aby mu zámek hrad Pražský bez odporu v moc jeho hned powolnie postúpil ZřízVlad o4b sine contradictione; tím povolněji činiti a slúžiti DeskyMorBrn 24 (1481); služby, kteréž pánóm činí s dobrú volí povolně DeskyMorOl 87 (1493), pod. ArchČ 18,64 (1498) ║ ty, Pane všemohúcí, powolnye súdíš BiblOl Sap 12,18 (s tichostí ~Lit) cum tranquillitate mírně; na ušlechtilém koni seděl osedlaném…a dobře i pouolnie běžécím BřezSnářM l40a poslušně

2. svolně, souhlasně: ač sem co prvé i bez prozby u Vašich Milostí obdržela, že ste mi se powolnie okázati ráčili TovHád 66a tj. jako svolné, pod. HynRozpr 219b; odpisujete mi na to [obeslání] povolně a přátelsky ArchČ 5,270 (1456); on [pán] se k té věci povolně jmá t. 8,4 (1470); my proto s radou vás všech se v tom povolně dáme najíti t. 5,414 (1483) tj. jako souhlasící

3. volně, podle své vůle, zvl. nerušeně; fig. [o poloze věcí] bez rušivých dotyků: aby tu s ní [Helenou] o všech věcech powolniegie mohl rozmluviti [Paris] TrojK 102b secretius; aby powolnie potaz a rozmluvu vzieti mohli [soudci] TovačA 41b; to ráčíte povolně, milostivě, bez horlivosti…před se vzieti ArchČ 4,104 (1465) ║ paste stádo božie…ne pro ten mrzký užitek, ale powolnie JakVikl 185b (1 P 5,2 voluntarie: dobrovolně BiblOl) dobrovolně — fig.: jakž racionál i omirál powolnye sě spolu scháziešta BiblOl Ex 39,18 (povlovně ~Lit); aby pupek powolnie v dieře ležel, aby jeho. hřebík nedosáh LékŽen 114a