práchno, -a n.; sr. práchen
něco práchnivějícího, trouchnivějícího: já jako prachno zhynu a jako rúcho, ježto mol zjiedá BiblOl Job 13,28 (hnilina ~Lit, hnis ~Praž) putredo ║ ač…jeho kořen neumřěl jest ot prachna…i vydá z sebe keř BiblOl Job 14,8 (v. prach 1B) in pulvere tj. od trouchnivějícího místa
Též jm. osob. Práchno m. (Prachno sutorem SvědBydž 319, 1405)