právcě, -ě m.; k praviti
1. čeho kdo řídí směr; „p. lodie“ kormidelník: bdící prawcze lodie…olověným provázkem hledaje najbezpečnějšieho…základu Čtver 21b gubernator
2. (čeho [domu, země]) správce, kdo svým rozhodováním spravuje (řídí) záležitosti něčeho; jur. rozhodčí: aby je [peníze] dali dělníkóm skrzě prawcie domu božieho BiblLitTřeb L1,4 Rg 22,5 (zprávcě ~Ol, vládaře ~Pad, úředníky ~Praž) per praepositos; prawcze učené lidi milují ŽídSpráv 75 vladaři — jur.: si vero aliquis iusticiarium, videlicet prawczy, pro damnis predictis per eum perpetratis citaverit PrávPražP 276a
3. vypravěč; [překladu] autor (v. Kyas, LF 99,92): slušalo li jest jiným nedržěti, což biechu jednú přijeli, i po sedmdesáte komořičkách neb překladačích, kteréžto od lidstva bez jistého prawcie jistie, zpupně zvláštie a jiné překládanie činiti ProlBiblL 150a (k 1 Par) sine auctore. – Sr. načinitel, pověstník