prožalovati | StčS | MSS |

prožalovati, -uju, -uje pf.; k žalovati

1. co, že… ap. zažalovat co, podat žalobu na co, zvl. v náležitě podrobné podobě: uptajíce se na vražedlníka, chtěli by vedlé zpuosobu práva prozalowati a v tom času při súdu stojiece PrávJihlA 23b (elipsa předm.); poněvadž žalobce neprozalowal jest, že by jemu ten obžalovaný kuoň ukradl t. 32a, pod. ArchČ 28,275 (asi 1460–80); žalobník, kterýž toho, což jest prożalowal, neprovodí, pomstu…má sám trpěti VšehK 68a; cožkoli jest Kateřina prožalovala a v jakých slovích odpor tomu spisu učinila, že jest to…dostatečně provedla ArchČ 28,608 (1453); jakož od Horynových sirotkuov prožalováno, že z toho [zboží] oni…mocí jsú vyvedeni DeskyDvor 4,1675 (1465)

2. jur. co [žalobu, „póhon“] (čí komu kde [před soudem]) přednést před soudem, zvl. v řádně úplné formulaci; [„póhon“] příslušné obvinění přednést ve formě soudní obžaloby: já jeho [„póvoda“] jménem prosím,…abych mohl jeho žalobu podlé naučenie panského prozalowati, a jej do šrankóv vésti ŘádZemA 44a proponere; sám sě jí [žalobě] učil několik neděl…, aby ji uměl prozalowaty ŠtítKlem 81b; žalobu ve dsky vloženú muož sobě póvod kolikrát chce opraviti…, dokudž by nebyla na súdě prożalowana VšehK 28a; actor prožaloval žalobu svú po řečníku ArchČ 4,550 (1454); všecky žaloby…odvolány mohú býti kromě těch, kteréž před čtyřmi stolicemi…súdnými jemu [soudci] prožalují se CJM 2,15 (1469); póhon ten není prožalován než ve stu zl. Půh 6,77 (1480), pod. t. 310 (1493); ti kteří póhony prožalovali, pře své provedli t. 5,248 (1492) ║ nemá konšel z rady vystúpiti, dokudž se pře nedokoná, kteráž jest prozalowana PrávPražA 246 již prošla žalobou (sr. prožalovaný)

3. jur. na koho, ojed. ke komu (co, z čeho kde [před soudem]) obžalovat, obvinit před soudem koho (z čeho): má li Šacl…to provoditi, což k ním prožaloval NaučBrn 69; na kohož přěd súdem prozalugy a tu jest a slyší, uteče on od súdu, tehdy on jest tú žalobú vinen PrávŠvábA 112b beclaget; žalobník prozalowal jest na obžalovaného z skutku takovéhoto PrávJihlA 104b

4. co [žalobu n. předmět sporu] vyhrát řádně provedeným postupem v soudním sporu (?): peníze u úředníkuov tu sumu jemu položiti, kteráž jest prozalowana, ale ne tu, z kteréjž pohnáno TovačB 35a; poněvadž…žádné grunty dědičné [Brněnští nemají], z tej příčiny ten póhon prožalován není na zdání panské Půh 7,28 (1490)

Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.

 


prožalovati, -uju, -uješ dok. přednést žalobu (před soudem)
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.

 


logo ÚJČ: slavíme výročí 80 let od založení! Copyright © 2006–2026, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2026, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2026, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 19 lety, 9 měsíci a 23 dny; verze dat: 2026-06-19
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).