puščovati, -uju, -uje ipf.
k pustiti
1. co pouštět, přestávat držet, „púščěti“ I/1; „puščovati lučiščě“ střílet z luku: synové Effrenovi, natahujíce a puščijíce lučišče, obráceni sú v den bojěvý ŽaltKap 77,9 (púščějúce ŽaltWittb, pustivše BiblOl) mittentes
2. koho (poddaného) „prázdna“ propouštět někoho, dávat volnost, svobodu někomu, „púščěti“ II/2: ti domové … v milostivé léto se navracováchu židóm a sluhy prázdny pušťováchu ComestK 87r (púščiechu ComestC) servi liberi dimittebantur
Jen tyto doklady
Sr. púščěti