1. koho/co kam čím hnát, pohánět, podněcovat k pohybu silou, násilím ap.: pohané pojidechu … do svých modl …, jako svítězivše nad křesťany, i pudiechu křesťany do kostela, aby měli všecko ariánský lid, to jest ty kacieřě OtcB 206r compellebantur Christiani; vztáhnúť na vás ruce své …, vydávajíce do sboróv a žalářuov, pudiece k králóm a k vladařóm pro jméno mé BiblPraž L 21,12 (táhnúce EvVíd) trahentes; bez určení směru (o osobě zvíře) popohánět, pobízet: ktož drží za pluh, chlubí sě střělbú, ten voly pudí ostnem a přebývá při jich diele BiblOl Sir 38,26 (pobádá BiblPraž) stimulo boves agitat; (o živlu) „sěm i tam“ ap. působit neovladatelný pohyb někoho/něčeho, zvl. kymácet, zmítat někým/něčím: jakožto moře nikdy neodpočine, ale vždy se hýbe hnutím plutie a odplutie a plovúcé na něm svými vodami a vlnami i sem, i tam pudí …, též svět tento bezčíslným hnutím bývá hýbán KarŽivA 378 hinc inde agitat – fig.: též do Kyjova k Matce boží, do Temelína k kúzedlníku …, k zaklinačovi, ktož by koli polehčil, buoh nebo ďábel. Nebo bez viery bludem se pudí [hříšní] jako větrem, jemuž není zákon ChelčSíť 213v

2. koho kam posílat: také řemeslníci nemají na vojny puzeni býti, leč v najvětší núzi proti pohanóm, neb to na stav rytieřský příslušie najlép ŽídSpráv 38; jur. (přěd soud) pohnánět, volat k zodpovědnosti; dolož. jen person.: kdež pes ovci k súdu pudi a vlk sedieše za súdy, nevinnú ovčičku vzrudi BawEzop 367

3. koho/co otkud kam vyhánět, vypuzovat, dostávat pryč silou, mocí ap.: repudiat pudí GlosMV 289; Drahomíř jě sě … žákovstvo <z> země puditi DalC 27,12; (nečistotu ap.) odvádět, nechávat odtéct: Nichias … dělal bránu Lajenskú, neb tudy nečistotu městskú ven pudiechu, když byl povoden [tj. rozvodněný] potok Cedron ComestC 247v sordes civitatis effluebant – med.: nečistotu z nosa pudí [česnek] LékFrantA 120v – fig.: jižť tento svět velmi blúdí, nečest ctnost již z světa pudí BawEzop 3236

4. koho ot čeho (aktu ap.) odhánět, zabraňovat někomu v účasti na něčem: vecě [sv. Elongius] prvému: Ty s měl žádost nocí k smilství. Druhému vecě: Ty si tak myslil v sobě, že hřiešnému nebo spravedlnému svatost přijieti nic neškodí … Ty všěcky pudieše [sv. Elongius] od přijětie svátosti OtcB 15r hos … removebat a communione; ktož jest nábožný … a pohledí na jeho svaté tělo, divných milostí nabude … Ale zlým lidem vždy k horšiemu, protož v první cierkvi svaté ot viděnie těla Kristova pudili pryč RokLukA 63r

5. koho (provinilce) kam pronásledovat, stíhat: puditi budete [proroky a mudrce] z města do města EvOl 211v (Mt 23,34: honiti BiblDrážď, nenáviděti BiblOl, pudíte RokPostA) persequemini; bičováni jsú apoštolové a pudili jě z města do města ženúce jě z židovské země MatHom 347

6. kam hnát se, pospíchat: když tak mluvie [zvířata] mezi sebú, ihned jelen v tu dobu ukáza se jim na poli. Nepomeškavše nikoli, náhlým skokem tam pudichu a jej v svú moc porazichu BawEzop 447

7. co (ruku) na co výhružně napřahovat proti něčemu: puditi bude [Hospodin] ruku svú na huoru dcery Sion BiblPraž Is 10,32 (popudí BiblDrážď, potřese ruky BiblPad) agitabit manum suam

8. čeho (hlavy) komu stínat: jě sě [Stanimír] Čechóm hlav puditi DalC 72,11

1. koho k čemu (činnosti), s inf., aby… pudit, nutit, donucovat nátlakem (násilím, hrozbou ap.): dcery vaše i ženy i sestry vaše … hanebnými službami sobě slúžiti pudie [Řekové] TrojK 93v compellunt; die [Kristus]: I ty musím přivésti. Ktož jeho k tomu pudil, že die: Musím? Však takého pána nemóž žádný puditi RokJanK 168r; meton. (o tísni ap.) dohánět k něčemu: jest vila muž všaký, jenž súdí se před ženú, jehož k tomu núzě nepudí DalL 3,42 (nepřipudí DalC)

2. koho k čemu (jednání), s větou obsah. pudit, nutkat, podněcovat k něčemu: královské velebnosti našie láska … nás pudí …, abychom sě ptali, co by jim [zemanům] mohlo ku pokoji užitečno býti MajCarA 43 impellit; kdež jest napravená vuole, tať vždy pudí člověka k dobrému RokJanB 72r; (k hříchu ap.) svádět, navádět: vždy hotovo jest [tělo] v člověku své dielo nepravé dělati a člověk silně puzen jest od jeho vlastnieho kořene k dokonání hřiechu ChelčBoj 387r

3. co (nežádoucího) otkud zapuzovat, zahánět, odvracet: jiní [věřící] zlé myšlenie pudiechu z svého srdcě OtcB 190v aliorum mentibus falsae opiniones pellebantur; dávaje [mudrc] naučenie, abychom zpupnost pyšnú od sebe pudili AlexPovB 286r