1. kam (dolů) spadnout, klesnout: pakli jest ten kal uprostřed u vodě a ke dnu se nepustí, toť znamenává neduh okolo žaludka LékFrantA 30r

2. (o tělesné tekutině) komu spustit se, začít samovolně vytékat: vyněm [pastýř] jehlu, prodě rány, pusti se hnój na vše strany BawEzop 1975; vztrhne li se jemu [nemocnému] sračka aneb krev pustí li se jemu LékFrantA 37v

3. (o nežitu ap.) provalit se, prasknout a vytéct, „propustiti sě“: ktož ji [bylinu] ztluče a naloží na nežity, dobře zrají a brzy se pustie LékFrantC 168v

4. (o pevném) rozpustit se: věz, žeť se po tom dni počne rozpúščeti [směs], a když uzříš, anoť se již chce pustiti, potři dobře kurentem AlchAnt 26v

1. čeho pustit se něčeho, přestat držet něco: tu se jeho [kopí] také nepusti [Hilbrant], až svój meč v nožnice vpusti BawJetř 1009

2. koho/čeho vzdálit se, odloučit se od někoho/něčeho, opustit někoho/něco: jakož sem byl s Mojžiešem, takež budu s tobú, nepustím sě tebe ani tebe ostanu BiblOl Jos 1,5 (nenechám BiblPad) non dimittam … te; protož dovodiece [Ježíš] rytieřuov k obraně takému lidu, pustili jsú se břehu i plovú bez vesla, kam je vietr nese ChelčSíť 83r – fig.: jste li v cierkvi svaté rytieřující, držte se k jejiemu zprávci a k jeho korúhvi, jinak jestliže se korúhve pustíte, šik ztratíte HilPřijA 12

3. kam vrhnout se: postavi [ďábel] jej [Ježíše] na kostelniem hřebeni i povědě jemu: Jsi li syn boží, pusť sě za sě [tj. dolů z vrcholku chrámu] EvSeit 142v (Mt 4,6: spusť sě BiblDrážď) mitte te deorsum; tehda pustil jest se Raguel na šíji jeho [Tobiáše] se slzami a políbil jest jeho TobU 143r (Tob 7,6: sě … chvátiv BiblDrážď misit se)

4. kam vydat se, vyrazit: smiete li se ke mně [Laurinovi do hory] pustiti BawJetř 1216; (na moře, po řece) vyplout: pospiechajíc pustichu se na moře ComestS 406v intraverunt mare; (na koho) zaútočit: had sě rozhněvav v svéj chlípě, pusti sě naň velmi sípě LegJidM 2 – fig.: daleko se pustiv [člověk] od sprostnosti Kristovy, opravuje cesty ciesařovy s mečem jeho ChelčSíť 131v

jur. (o obžalovaném) pustiti sě na vodu prokázat svou nevinu neutopením se ve vodě: mají jemu [penězokazci] trojie volenie dáti [soudci]: nebo horké železo nésti na nahé ruce, nebo u vrúcí kotel ruku až do lokte, anebo na vodu pustiti se PrávŠvábA 106r

5. co, čeho/koho, ot čeho vzdát se, zříci se něčeho/někoho, zavrhnout něco/někoho: knihy Mojžiešovy a spravedlnosti země s sebú vzěchu [Peršané a Syřané], avšak sě ot modl nepustichu ComestC 298r nec … cessabant ab idololatria; to i dnes muož na lidi přijíti, když se pustí tovarystvie dobrého a pokojného ChelčPost 118v; (čeho závazného) přestat se řídit něčím, přestat dodržovat něco: máme za nebezpečnú věc a pochybující pustiti se písma apoštolského jistého a zjevného a ustaviti se a dovoditi sobě písmy smysluov lidských nejistých AktaBratr 1,20v

6. na co spolehnout se: věčná božie múdrost … dala jest lidem k vieře, aby věřili pevně a pustili se na to jako na pevnú pravdu a založenie OrlojB 44r; aby nětco vyňali [lidé] duchovnieho z písma, táhli to obé podlé svých úmyslóv, nětco vzdělávajíce nového skrze to nebo rušíce … anebo se ovšem pustiece na svůj rozum v něčem bez písma ChelčBoj 371v