1. pysk, část tlamy živočichů kryjící čelist: labrum pysk KlarGlosA 464 (De animalium natura) – fig. (pejor.): tuť vždycky na se hledie [sedláci] a jako svině jedie, … omastieť pysky prasečie, postavíť uši osličí, činíť chlap skoky telecí LyrVil 113

2. expr. (?) ret, pysk (ob.), svalovitá část úst (horní n. dolní): os usta, sed labia rty, dentes sunt zuby, sermo řěč, … brada barba, labrum pysk tibi sit, sputa plvánie KlarBohE 422 (De membris); diví se [Paris] přelepé skrovnosti a zpuosobě ustóm [Heleniným], ze dvú pyskú obtlústnú a červeností okrášlenú složeným TrojK 100v – med.: proti otoku a rozsedení pyskuov LékFrantA 54v (v nadpise)

3. přední vyčnívající část hlavy savců s nozdrami n. tlamou, čenich, rypák ap.: krúžek zlatý na pysku sviniem [je] žena krásná a bláznivá BiblLit Pr 11,22 (v chřiepí BiblOl) in naribus; svině párá hluboce v lajně pyskem HusVýklB 92v

bot. psí pysk šrucha obecná, kuří noha (lid.), „portulaka“: portulaca psí pysk KlarBohE 337 (De herbis)

4. zobák, přední vyčnívající rohovitá část ptačí hlavy s čelistmi: ti [čápi] svými pysky vpustiece jě [hady] v sě, svój břich vyčistiechu ComestC 55v rostro; každý pták bieše malován podlé barvy přirozenie svého, ale pyskové a nehtové jich biechu z ryzieho zlata AlexPovB 264r

bot. koččí pysk rostlina užívaná k léčení revmatických potíží ap., kakost (?): reumatica kotčí pysk snabl SlovVodň 43r

5. čeho vyčnívající špičatá část, zobák, zobec ap.: stolice na rynku [v Římě] z lodních pyskóv učiněny jsú ComestC 275r rostris; (oděvu) cíp (?): vezmi jej [zatčeného] rychtář za pysky a řekni: Tohoto muže přinosím já tuto zase v jeho právo PrávSasE 114v slippen