smieti sě, směju, -eš sě (impf. smějiech sě, aor. smiech sě, příč. čin. smál sě, smieli sě, přech. min. smáv sě, smievši sě) ned. smát se, radovat se
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
smieti sě (1. sg. směju sě) nedok. (z čeho) = smáti se, vysmívati se (čemu).
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.