spraviti, -v’u, -víš dok. spravit, opravit, napravit; udělat, zařídit, splnit; ospravedlnit; dát směr: dolů
spraviti dostat dolů; —
spraviti sě zařídit se, připravit se; (čeho)
očistit se, ospravedlnit se z čeho (
v. též zpraviti,
vzpraviti)
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
spraviti (zpraviti) dok. (lži) = napovídati; (co na koho) = svésti, strčiti; — dolů spraviti koho = dolů dostati; — spraviti se = říditi se; spraviti se něčeho = očistiti se, ospravedlniti se z něčeho
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.