správcě, zprávcě, -ě m. správce; správce sboru, kněz; vládce, nadřízený
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
zprávcě; zpraveně v. správcě;
správně Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
zprávcě m. = správce sboru, kněz
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.