čtverohranatý adj.
k čtver a hrana
čtyřhranný, mající čtyři hrany, jsoucí se čtyřmi rohy
Sr. čtverohranný, čtyřhranatý
Autor: Barbora Hanzová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 6. 9. 2026).
čtverohranatě, adv. z adj. -tý čtverohranatý: cztwerohranatie Comest. 155a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
čtverohranatý, adj., viereckig, -kantig. Cztwerohranatym kamenem quadris lapidibus Pror. Isa. 9, 10; dwerzie czztwerohranate quadrangulatos Ol. 3. Reg. 6, 35, škřidlami czztwerohranatymy laminis opere quadro t. 6, 35; koráb byl jest cztwerohranaty Comest. 17b; podušticemi cztwerohranatymi Sal. 325; (člověk aby nestavěl) proměňuje cztwerohranate w ókruhlé HusPost. 103b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
čtverohranatý, čtverohran(n)ý čtverohraný, čtverohranný, adj. čtyřhranný, čtyřúhlý
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
čtverohranatý adj.; věc čtverohranatá = kostka
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.