bydlišče, -ě n.
k bydliti
1. místo k přebývání (pobývání), bydliště
2. obydlí, příbytek, sídlo
Sr. bydľenie, bydlo, osědlišče
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 8. 9. 2026).
bydlišče, -ě, neutr., Wohnort. — V domu otce mého mnoho jest bydlyſt Štít. ř. 43b, mnoho bydliẛt ŠtítOp. 332. Do svých bydliſſcz Mand. 88b; k bidliſſtiem a předměstím in habitaculum Ol. Ezech. 48, 15.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
bydlišče, -ě n. bydliště; místo k přebývání, světnice: v domu otce mého mnoho jest bydlišť
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.