|
|
|
bydlo, -a n. k býti, sr. bydliti 1. bytí, žití, přebývání, zvl. bydlení někde 2. život, způsob života, živobytí (sr. nč. dobré bydlo), (duchovní ap.) stav 3. místo k přebývání (pobývání), bydliště, „býti bydlem“ bydlit někde 4. obydlí, příbytek, sídlo 5. společenství, soužití s někým Sr. bydľenie, bydlišče, obydlo, obydlé, přěbývanie Autor: Milada Homolková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 7. 9. 2026). 
bydlo, -a, neutr., bydliště, domov, přebývání, bytí, stav, povolání; Aufenthaltsort, Aufenthalt, Stand. — bydlo mansio Prešp. 1836, BohFl. 555; bidlo vestibulum MamA. 36b, Prešp. 1836, BohFl. 579, Anon. 7a; bydlo vestibulum Nom. 65a, lectrum Anon. 4b, incolatus Vocab. 176a, conversatio tamt.; bidlo habitaculum ŽWittb. 68, 26, ŽKlem. Moys. 17, v-bidlech in habitaculis ŽWittb. 54, 16; z bidl svých de habitationibus t. 108, 10, z bidl ŽGloss. tamt., šli sú do svých bydl in tabernacula sua Lit. 3. Reg. 8, 66, do svých bydl Otc. 99b, svých bydel Ol. Jud. 16, 25. (Filip) posla ženu v jiné bydlo AlxV. 97. (Zrádný purgrabie) ustlav jiným v návi bydlo i upadl sám v též osídlo AlxH. 7, 20. bydlo jeho na vzchod slunce ChirB. 2la. Na vschod sluncě bydlem jsúce Hrad. 68a. Byl by tam rok a den bydlem Pr. pr. 252. Bude u nie bidlem inhabitabit MamA. 26a. Nemáme zde myeſta k bydlu Štít. ř. 14a. Nenieť zde bydla naſſeho t. 53a = nám nelze zde býti; zde naſſeho bydla nenie NRada 2110; vašeho bydla zde nenie Hrad. 16a, = vám nenáleží zde býti. Já vám (Prokop Němcům) ostuzi bydlo ſazawſke t. 27a, přebývání v klášteře Sázavském. (Pojdú) v-by̆dlo věčně stvúcie PilA. Kdež (v pekle) jest pláč a bydlo strastné NRada 1225. Kak by ten měl bezpečné bydlo, ktož by vždy v milosti bydlil Štít. uč. 21a. Aby člověk bydlo rozkošné vedl HusPost. 104a. Aby mohl kochati se v sbožíčku neb dobrém bydle Štít. uč. 126b. V dobrém bydle rozbújeje t. 47b. Kněz, maje dobré bydlo, potiehneť jej žádost k smilstvu t. 126b. (Bohatec) nepřivykl zlému bydlu ChelčP. 169a. — (Bůh) dal jest vodu bydlu ſwietſkemu a vínoť jest dal duchovniemu OpMus. 205a = povolání, stavu světskému a duchovnímu. (Ty, Alexandře) podal s’ sě u wogenſke bydlo AlxV. 977 = sumpsisti… cultus armorum Gualth. 2, 24, zaměstnání vojenské. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
bydlo n. příbytek, obydlí, bydliště, domov: na vschod sluncě bydlem jsúce; bydla ptajte hledejte příbytek; neniet zde bydla našeho nemůžeme zde být; věčné bydlo věčný život; povolání, stav: vojenské bydlo Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
bydlo n. = bydlení, obydlí, přebývání, příbytek, povolání, stav, život Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|