bytelný, bytedlný, adj.,
bytující, wohnend. S bitelnimi v Cedaru cum habitantibus
ŽGloss. 119, 5, bydlil jsem ſ bitedlnymy v Cedaru
ŽWittb. tamt. —
Obývací, Aufenthalts-. Miesta bytedlna habitandi loca
Ol. Num. 32, 30, Mus. tamt. —
Vlídný, leutselig. Jenž jest král milowatelny (milostivý) a bytelny
Hrad. 56a; (Kristus) k nám jde jako bytedlny k bojiecím
OpMus. 36b; (duch) bytedlny, dobrotivý, ustavičný humanus, benignus, stabilis
Kladr. Sap. 7, 23, bytedlny
Ol. tamt.; bitedlny urbanus
Cath. 179b. —
Trvalý, dauerhaft. Zbožie bytedlnější, jako jsú věci nemovité
Brikcí 177. —
Adverb. -ně bytelně, bytedlně: s tebú (Marií) svatá trojice bytedlnye přěbývá
Modl. 153b podstatně, skutečně; bytedlnye přijieti věčné zdravie, plnú radost
Kat. v. 2733; jakoby již bytedlnie před božím viděním stojíce
Otc. 99a; — (Šalomún) neukázal, by chtěl bytedlnye býti s lidmi
Štít. ř. 18b. —
Srov. bytelnost a
nebytedlný.