chechtánie, -ie n.
dolož. též chochtánie, -ie n.
k chechtati sě
chechtání, chechtot, chechot, hlasitý smích
Sr. chechet, chechkost
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 8. 9. 2026).
chechtánie, chochtánie, -ie, neutr., chechtání, lautes, ausgelassenes Lachen. — Duchovním…, nábožným ovšem to slušie, aby nebyli plachých obyčejóv w chechtaní, v mluvení daremné řeči atd. ŠtítMus. 81a, aby lehkých a plachých nebývali obyčejóv w chechtaní atd. ŠtítOp. 82b; chechtanye cachinnus BohFl. 415, Rozk. 2036, VocabMus. 184a hechtanye též Vocab. 176a, chechtanie též Prešp. 1260, Veleš.; — w chochtany ululatus Otc. 91a, s velikým chochtanym ven jsú vyběhli ROlB. 107b, s velikým chochtanim ven jsú vyběhli Jeron. 107b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
chechet, chechot, -chta, -chtu m. chechtánie, chochtánie, -ie n. chechtot, chechtání
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.