|
|
|
dovozovati, -uju, -uje ipf. ojed. dovoďovati, -uju, -uje ipf. (sub 1) k dovoditi pf. 1. koho kam dovádět, přivádět 2. že… dovozovat, usuzovat 3. čeho, co k komu dokazovat, prokazovat 4. čeho, co (tvrzení ap.) kým (autoritou), čím (tvrzením, výrokem, „písmem“ ap.) dokládat, dokazovat, potvrzovat (co do platnosti n. pravdivosti) 5. jur. čeho čím (důkazem), čím (důkazem), že… ap. dokazovat, prokazovat něco, předkládat důkaz něčeho Autor: Irena Fuková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 7. 9. 2026). 
dovozovati, odchyl. dovoďovati, -uju, -uješ, impftiv.; iterat. z dovoditi: hospodin dowodyuge do pekla a otwodyuge deducit ŽKlem. Ann. 6, hospodin dowody ŽWittb. tamt., dovádí; — aby se z statečných účinkóv, od Čechóv nedávno dovozovaných, lépe… učili VšehJir. 5, konaných, ukazovaných; v jiných mistrovských a duovodných kusech rozličné kratochvíle dowozugij RešSir. 216a, konati umějí. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dovozovati (též dovoďovati), -uju, -uješ ned. přivádět, dovádět; konat, provozovat: rozličné kratochvíle dovozují Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|