|
|
|
dovoditi, -źu, -dí ipf. k dovésti 1. koho kam dovádět, přivádět, voděním dopravovat; fig. (o abstraktním) koho k čemu, kam dovádět, přivádět 2. co, čeho provádět, uskutečňovat, vykonávat 3. čeho dosahovat 4. co z čeho vyvozovat, usuzovat 5. co, čeho, s větou obsah. na koho čím, kým dokazovat, prokazovat něco, předkládat důkaz něčeho; též jur. 6. čím argumentovat, dokazovat své tvrzení, užívat něco jako argument, důkaz Sr. dovozovati, dovoditi pf. Autor: Irena Fuková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 7. 9. 2026). 
dovoditi, -źu, -dí pf. k voditi 1. koho dovést, přivést 2. čeho dosáhnout 3. co, čeho, s větou obsah. na koho čím dokázat, prokázat něco, předložit důkaz; též jur. Sr. dovésti, dovozovati Autor: Irena Fuková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 7. 9. 2026).
dovoditi, -zu, -díš, impftiv., dováděti, wohin führen: hospodin dowody do pekla deducit ŽWittb. Ann. 6; čistota v ráj nedowody, jenž ot srdcě nepochodí Hrad. 98b; čistota v ráj nedowody, když z srdce nepochodí NRada 1891. Crux svatý kříž reducit dowodij omnia všě SekvE. 19b; — dokazovati, ukazovati, beweisen, darlegen: že nelze se jest oplatiti otci a mateři, jakož Aristotileš dowody toho, protož oplať se jim as a v svých dětech Štít. uč. 51a; on (Augustin) tu toho dowody, ež pro bolest neumře tělo t. 146a; a tak (kněžie) jedniem bludem druhého dovodie HusE. 1, 14; douodyl točíš právě rozeznával disseruit Lit. 3. Reg. 4, 33; takto dowodie mnozí RVodň. 265b; uměnie každého, v kterém snadně a mocně odpoviedá a dowodij Lact. 65b (lat. není). Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dovoditi, -z’u, -díš ned. přivádět, dovádět; dovozovat, dokazovat Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
dovoditi nedok. = dovozovati, dokazovati; — dovoditi sobě = dostati, obdržeti Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|