klekati, -aju, -á ipf.
klekat, poklekávat (zvl. opakovaně); přěd kým, komu (výše postavenému, modle ap.) na co, čím (kolenem) ap. projevovat úctu, podřízenost ap. zaujetím polohy na kolenou
Sr. klečěti, kleknúti, poklekovati
Autor: Andrea Svobodová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 6. 9. 2026).
klekati, klakati, -aju, -áš, impftiv., sich beugen, niederkneen; z klęk-. — Ježiúš počě přěd každým apoštolem klekati Hrad. 77b; když počě klekaty AnsJist. Dadúc mu (židé Ježíšovi) v ruku trest novú počěhu jím špíleti přěd ním klekayucze Hrad. 88b. I odpočívanie bolest čaká, často na tři nohy kleka (lev) Baw. 92, kleká podle rýmu m. klaká.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
klekati, klakati, -aju, -áš ned. klekat
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.