kleknúti, -nu, -ne pf.
dolož. též dial. klaknúti, -nu, -ne pf.
k klekati
kleknout, pokleknout; přěd kým, komu (výše postaveným), přěd čím (oltářem) na co (kolena) ap. projevit úctu, podřízenost ap. zaujetím polohy na kolenou
Sr. pokleknúti
Autor: Andrea Svobodová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 8. 9. 2026).
kleknúti, klaknúti, -nu, -neš, pftiv., kleknouti, niederknieen; stsl. -klęknąti, poklęknąti genua flectere. — Třie králi… když přijědiechu, všichni zajedno kleknyechu Hrad. 120b. Všed tam k niej (anděl k Marii) klecze (aor.) přěd ní t. 61b. Řka to (sv. Václav) meč bratru vráti i klecze u cierkve na prazě DalH. 30. Ta matka.. inhed klekla Krist. 30b. Na kolenú klekſſe ML. 33b. Každý z vás klaknete na svá kolena OlMüllKáz. 618; klaknite na svá kolena t. 620. — Pad některaký kolenem kleknutym před ním (Ježíšem) prosieše jeho genu flexo EvOl. 284a (Mark. 10, 17), kolenem kleknutým, za lat. genu flexo, překlad neumělý.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².