komórka, -y f.
k komora
1. komůrka, malá uzavíratelná místnost v domě, zvl. ložnice
2. „pelešě“ 3, prosté obydlí k životu o samotě; [v klášteře] cela, komůrka
3. malá stavebně oddělená část chrámu ke zvláštnímu užití (pokladnice ap.)
4. „pelešě“ 2, dutina ve skále n. v zemi vhodná k ukrytí člověka, zvl. jeskyně
5. malý ohraničený prostor, dutina, buňka ve včelím plástu ap.
Sr. cela, komořicě, komórečka
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 7. 9. 2026).
komórka, -y, fem., komůrka, světnička; demin. z komora. — Buď tobě chrám tvá komorka Štít. uč. 50a. K té peleši neb komórcie HusPost. 63b. Jako dvě komorcie malé Kruml. 70b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
komořicě, -ě, komořička, komórka f. komůrka
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
komórka f. (zdrobnělé z
komora) =
komůrka, světnička Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.