|
|
|
komora, -y f. k sthn. kamara, sr. lat. camera 1. pokoj, uzavíratelná obytná místnost, určená zvl. ke spaní 2. „pelešě“ 3, prosté obydlí k životu o samotě; [v klášteře] cela, komůrka 3. uzavíratelná místnost k uskladnění věcí, komora, spíž, sklad 4. část stavby určená ke zvláštnímu užití (pokladnice, exedra ap.) 5. malý uzavřený samostatně sloužící prostor (prodejní bouda, krám; bouda na voze ap.) 6. (placené) ubytování u někoho 7. správa soukromého majetku panovníka n. vysokého církevního hodnostáře; úřad spravující tento majetek 8. čí (markraběte) osobní majetek panovníka n. vysokého církevního hodnostáře, zvl. ta jeho část založená na pravidelných příjmech 9. komorní soud, soud vyřizující zvl. záležitosti dotýkající se zájmů panovníka 10. jaká (apoštolská) soud, úřad ap. ke správě katolické církve Ad 3: dolož. zvl. jako překladový ekvivalent výrazů označujících méně známé reálie (např. pastoforium), často jako součást víceslovného lexému. Dolož. též mužské vl. jm. osobní Sr. cela, jistba, komňata, komórka, otpočivadlo 2, pivnicě, pokoj 8, poschovna, světnicě, tajnicě Autor: Martina Jamborová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 7. 9. 2026). 
komora, -y, fem.; stsl. komara, kamara, camera, ř. ϰάμαϱα, sthněm. chamara. — Komora, světnice, Kammer, Zimmer. Komorníče, račiž jíti… na hrad, hledaj a já tě všady zvozi i komory otvierajě Rožmb. 28. Ani sě ptaj kam za moře, čakaj novin v svéj komorzie NRada 1208. — w komorze postelnie in cubiculo lectulorum Ol. 2. Par. 22, 11; komora olejová MamA. 16a; komori posvátné exedrae MamA. 22a (exedra = hovorna); komora camera Prešp. 1861 v kap. De domo, Rozk. 2819, BohFl. 582. — Komora důchodní, Rentkammer. Ti (Dariovi příbuzní) všdy bydlili při dvořě, majúc péču o komorzie AlxH. 3, 21. Hi by Judáš mocen dvoru (Pilatova), vlada všiú jeho komorŭ Jid. 56. Komora královská = majetek, důchod králův BrandlGloss. — Komora, komorní soud. O grunty v komoře souzeno býti nemá ČelNál. 20, 4; potom pohnáno do komory i nalezeno, aby purkrabie v soudu zemském o to naučení vzal, a jaké naučení vezme, to aby zase soudu komornímu oznámil ČelNál. 23, 1. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
komora f. komora, světnice; příjmy, důchod, majetek; pokladna; komorní soud Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
komora f. = důchod; — komorní soud Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|