komořicě, -ě f.
k komora
komůrka, malá místnost, zvl. ložnice
Sr. komórečka, komořička, komórka
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 7. 9. 2026).
komořicě, -ě, fem., demin. z komora. — V tom chudém domku (Josefovu) jich tré bydlilo a každý z nich měl svú komorzici Krist. 32a, každý z nich jest měl svú zvláštní komorzyczy OpMus. 76a (místa stejná).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
komořicě, -ě, komořička, komórka f. komůrka
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.