krásnořěčec, -čcě m.
k krásnořěčiti
kdo krásně, vytříbeně mluví, řečník, rétor
Sr. krásnomluvný, krasomluvec, krasořěčec, krasořěčný
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 7. 9. 2026).
krásnořěčec, -čcě, masc., Rhetor. — krasnorzeci (sic) rhetores Hlah. Job. 3. předml. — Srov. krasořěčec.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².