lepkost, -i f.
k lepký
1. čeho lepkavost, lepivost, schopnost lepit se
2. lepkavá mazlavá hmota (asfalt, pryskyřice ap.)
3. med. čeho (žaludku) nahromadění lepkavého slizu způsobující špatné zažívání
Sr. aspalt, klí, pryskyřicě
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 8. 9. 2026).
lepkost, -i, fem., Klebrigkeit, Schleim; srov. lepký. — V každém talovu toho nežitu ukazuje se lepkoſt a bělost Sal. 221; lepkoſt homoty t. 215; aby lepkoſt od lajna byla odlúčena t. 784. Studnice lepkoſti bituminis Comest. 24b. lepkoſt ApatFr. 96a, RVodň. 266b, Háj. herb. 22b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
lepkost, -i f. lepkavost
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.