mácěti, -ěju, -ie ipf.
1. kde, na co čím (rukou) hmatat, makat (ob.), provádět hmatání
2. co hmatat, ohmatávat, hmatáním ohledávat
3. co hmatat, nahmatávat, hmatáním nacházet
4. expr. (pejor.) o čem plácat, žvanit
Sr. makati, hmatati, šmakati, týkati
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 8. 9. 2026).
mácěti, -ěju, -ieš, impftiv., makati, omakávati, betasten; z mak-, makati. — (Řězník) vždy ť škodu učiní tomu, kdyžto ť bravy maczye komu Hrad. 135a. Lékař macege na tiemě domácé se kosti lebné Sal. 211; lékař maczege na to nedomácí se lbi t. 210. Byla v tom údolí tak hustá tma, že sú ji rukama maczeli Alxp. 109. — Mnoho o božských věcech máceti RokycKl. 56a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
mácěti, -ěju, -ieš ned. ohmatávat, omakávat, hmatat
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
mácěti nedok. = makati, omakávati, ohmatávati
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.