|
|
|
mezě, -ě f. 1. čí, čeho (území, pozemku) mez, hranice, myšlená dělící čára 2. mezník, značení hranice 3. čí, čeho (území, pozemku) mez, pomezí, pruh území podél „mezě“ 1 4. čeho (stránky) okraj, okrajová část; (ostrova) břeh 5. vymezený prostor, mont. úsek určený ke kutání, „propožička“ 2 6. zvl. pl. mez, omezení, vymezení pravidel chování, jednání ap. K motivaci sr. Machek, Etym. slov.² s. v. mez. Sr. brázda, cíl, hranicě, končina, mezník, pomezie, propožička 2, súhrada Autor: Martina Jamborová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 6. 9. 2026). 
mezě, -ě, fem., meze, Grenze; stsl. mežda medium. — Vṡě mezie zemské terminos terræ ŽWittb. 73, 17. Do mezie okola zemského ad terminos t. 71, 8, do mezye ŽGloss. tamt., až do mez okola zemského ŽGlossKlem. tamt., ŽPod. tamt. Mezyu jsi položil terminum ŽWittb. 103, 9, mezu ŽGloss. tamt., mezy ŽPod. tamt. Pod mezie (mors)ké AlxH. 12, 6. — Certis signis, quæ meze vel kopci in vulgo dicuntur Reg. I, 1249. Když ciesař na české mezye vzjěde Pulk. 47b. Co jmá město pražské dávati k jiezdě na meze Pr. pr. 254 (t. ku bránění mezí zemských); když by jiezda byla na meze tamt.; (měšťané aby) svobodni seděli, kromě berní zemských a meze bráňení t. 242. — O mezu dva sě svadista DalHr. 3., o mezy DalC. tamt. Sahaj přěs mezi dále NRada 558. Pak-li by kto mezi druhému překopal Pr. pr. 259. Psal sem na meziech podlé záhonóv HusE. 1 , 359. — meze limitem MVerb.; meze inter duos sulcos terra eminens MamV.; meze reino (Rain) MVerb.; mezie meta Prešp. 668; mezye meta Vít. 91a, Rozk. 1273; meze meta BohFl. 272; mezie Moabova terminus Ol. Num. 21, 13, mezye Mus. tamt.; těmito mezemy finibus Ol. Num. 24, 2; na mezech qui habitant terminos ŽPod. 64, 9. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
mezě, -ě f. mez, hranice; okraj (stránky v rukopise, v knize) Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
mezě f. = mez; okraj (na př. v knize) Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|