mrknúti, -nu, -ne ipf.
sr. mrkati
1. neos. zatmět se, setmět se
2. neos. komu v co (oči) zatmět se před očima (fig.)
K 2: jen Chelč
Autor: Irena Fuková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 8. 9. 2026).
mrknúti, -nu, -neš, pftiv., též m. sě mrknúti sě, smeknouti se, setmíti se, dunkel werden. — Jakžkolivěk mrkne, ptáci (nezpívají) Levšt. 150b. Tehda po všem světu mrklo ML. 117a, Krist. 100b; po všem světu mrklo sě jest Hod. 47b. — Impftiv.: ot šesté hodiny bylo mrklo do poledne Vít. 55a. — Odkud příde tma, ješto bývá ve dne, to jest, ješto se mrkne LucidN. 22b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
mrknúti (sě), mrknúti, mrknúti sě, 3. sg. -ne (sě) dok. smrknout se, setmít se: jakž brzo nocí mrče (3. sg. aor.) jakmile se setmělo, smrklo
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.