1. (co) napovědět, naznačit něco (co je třeba domyslet): to mienil Kristus v jedné pohádce, již káže Židuom jako zpósobu napouiediel a řka ZrcSpasK 52; tomu jest tak rozuměti, že jakož sem večas napowiedyel, levice božie znamenává tento svět ŠtítKlem 14b; napowij jeden před druhým nětco a navrže, a on k tomu nětco odpoví RokPostB 481; tuto múdrému málo napowiedieno, ostatku sám se domysli KorMan 59a

2. co n. o čem zmínit se, učinit zmínku o něčem, připomenout něco: nebť sem vám dosti rozumně o všech věcech napowiediel, kteréž sě běhu vašeho dotýčí SolfA 94a; jakož dřieve řečeno jest neb napowiedieno, tento sě svět znamená skrze moře HusSvátA 479a; má [hvězda] také moc větčí ve dvú stranú nebe, o nichž potom se napowye Hvězd 89a; by co byli porozuměli [svatí otcové], byli by aspoň napowiedieli HilPřijA 92

3. (co [skrytého] komu) vypovědět, vyjevit, zjevit: pakli vyjdeš výše svým myšlením, nežť jest chtěl buoh v oněch třidcěti knihách zjěviti lidem a napowyedyety ŠtítVyš 110b aperire; napowiez nám, proč ty mezi jinými svými řečmi pravíš TkadlA 18a (a pověz ~B); insinuare napowiedieti vel zjeviti SlovOstřS 137